Lotos

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Lotos (JT: 莲花; FT: 蓮花; PY: lianhua, liánhuā; alt. JT: 荷; FT: 荷; PY: he, hé)


Význam

Je to jedna z nejdůležitějších čínských rostlin, která byla pro své vlastnosti známá už před příchodem buddhismu ve 3. století. Lotos je nejčastěji chápán jako symbol čistoty, protože vyrůstá ze špinavé vody, sám je však čistý, rovný a voní. Kromě tohoto nejrozšířenějšího významu má však několik dalších, které se odvíjí od jeho názvu, vlastností, a od prostředí, ve kterém se nalézá. (Eberhard: 141)[1]

Co se týče jeho názvu (莲花, liánhuā), tak lian (莲, lián) znamená spojit, následovat nepřerušovaně za sebou, nebo také spojit v manželství. Lian ovšem znamená i milovat nebo skromnost. Druhý název lotosu je he (荷, hé). Tento výraz se mimo jiné používá pro vyjádření jednoty. Pokud se v jednom vyobrazení sejdou dva lotosy, jeho významem je „společné srdce a harmonie“. Lotos tedy může symbolizovat i lásku mezi mužem a ženou, a to v případě zobrazení lotosu (dívky) spolu s rybou (mladý muž), nebo zobrazením červeného lotosového květu (ženské pohlavní orgány) se stonkem (mužské pohlavní orgány). „Kurtizány se často jmenovaly ‚Červený lotos‘. Řekne-li muž, že měl štěstí a potkal ‚lotosový květ s dvojitým stonkem‘, znamená to, že se znovu setkal s bývalou milenkou. Modrý lotosový květ vyjadřuje čistotu a skromnost.“ (Eberhard: 142)[1] Lotos je symbolem pro manželský a sexuální soulad, rodinnou harmonii, kterou upevňuje i velké množství mužských potomků. (Obuchová: 160)[2]


Tradice

V čínské kultuře jsou velmi běžná přání, která si lidé posílají při různých příležitostech. I v nich má symbol lotosu svůj význam. „Například chlapec, který drží v jedné ruce lotos a v druhé ústní varhánky, vyjadřuje nepřerušovaný sociální vzestup. Lotosový květ s listem a poupětem znamená ‚naprosté sjednocení‘. Straka, která sedí na semeníku odkvetlého lotosu a vyklovává semena, vyjadřuje přání „kéž tě provází radost a obstojíš v následující zkoušce“. Chlapec s kaprem vedle lotosu znamená ‚ať máš rok co rok nadbytek “. (Eberhard: 141)[1]

Ohýbaný lotos byl název pro „svazování chodidel“. Tento starý zvyk prý dělaly ženy, aby jejich chodidla byla tak malá, aby mohly dobře tančit po lotosových květech. Takto zmrzačená žena potom byla pro muže přitažlivější. Tento zvyk začal z čínského prostředí mizet až před sto lety, ale stále se s ním můžeme setkat na vesnicích u starých žen. (Eberhard: 142)[1]

Lotos si našel své místo i ve jménech. Pokud je použito v mužském jméně, znamená to, že muž je spojen s buddhismem. Pokud je lotos použitý v ženském jméně, značí to přání, aby byla žena čistá a počestná. (Eberhard: 142)[1]


Náboženství

V prostředí buddhismu dostává lotos nové rozměry. Lotos je totiž jedním z osmi buddhistických pokladů a symbol lotosu můžeme rozdělit na jednotlivé části rostliny, které pak symbolizují jiné významy. Například plod, květ a stonek lotosu znamená minulost, současnost a budoucnost. Pro toto náboženství má lotos význam i proto, že kůže Buddhy prý byla jako květ lotosu. „V Pekingu se tradovalo, že lotos vykvétá 8. dne 4. čínského měsíce, v den Buddhova narození. Osmý den prvního čínského měsíce je ‚den lotosu‘. Ženu, která by se věnovala v tento den šití, by postihly menstruační bolesti.“ (Eberhard: 143)[1]

Věna Hrdličková (79)[3] píše, že lotos je v buddhismu symbol nejvyšší pravdy a dokonalosti. Navíc navozuje představu buddhistického ráje. Důležitá je i barva květu, která ovlivňuje význam symbolu. Bílá barva květu vyjadřuje Buddhovu neposkvrněnost a záruku vstupu do nirvány. Nachový lotos zase odkazuje k Buddhovu nekonečnému soucitu.

Rozdělení rostliny na části není specifické pouze pro kontext buddhismu. Každá část lotosu byla nějakým způsobem lidmi využita, a proto si jednotlivé části lotosu našly své metafory. Proto je lotos znak homofonní, protože jednotlivé kombinace různých částí rostliny mění význam symbolu. Například květ, listy, pupeny a semeník symbolizují touhu po dokonalosti či úplnosti. Plod a mnoho semen zas vyjadřují plodnost, nebo manželství s mnoha syny. (Obuchová: 176-177)[2]

[file=412]

 

Citační zdroje