Čínská slabika

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Čínská slabika (JT: 音节; FT: 音節; PY: yinjie, yīnjié; EN: chinese syllable)  

Slabika je základní zvukovou i významovou jednotkou čínštiny. Čínština má pouze 418 slabik, které v tónových kombinacích vytváří dohromady přes 1 300 variant. Tradičně se čínská slabika dělí na dvě části – iniciálu (声母 shēngmǔ) a finálu (韵母 yùnmǔ). 


tón
 iniciála 
 finála 
m
āo
x
iǎng


Druhým způsobem dělení slabiky je rozdělení na onset a rime/rhyme, kde rime/rhyme dále dělíme na:

  • mediálu (介音 jièyīn) – hlásku vytvářející přechod mezi iniciálou a hlavní samohláskou; v čínštině se vyskytují tři mediály: i, u, ü
  • jádro (centrálu, 主元音 zhǔyuányīn) – tvořené jednoduchou samohláskou nebo dvojhláskou
  • kodu (terminálu, 辅音 fǔyīn) – v čínštině pouze souhlásky n a ng (u některých analýz se jako koda uvádí též druhý z diftongů jádra)


tón
 onset 
rime/rhyme
 
 mediála 
 jádro 
 koda 
m
 
āo
 
x
i
ǎ
ng


V porovnání s jinými jazyky se čínská slabika vyznačuje několika specifiky:

  1. nepřipouští shluky souhlásek – v čínštině nenajdeme dvě za sebou následující souhlásky, srovnej např. s českými slovy skok, strana, most, anglickými spring, facts
  2. na konci finály se mohou vyskytnout pouze dvě souhlásky, a to nosovky n a ng
  3. počet slabik je poměrně malý


Slabiky zakončené souhláskou označujeme jako uzavřené (např.: mán, lěng), slabiky zakončené samohláskou označujeme jako otevřené (např.: hǎo, xiè).

[1]

 

Citační zdroje

Osobní nástroje