Česká standardní transkripce

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Česká standardní transkripce (JT: 捷克拼音, FT: 捷剋拼音; PY: Jieke pinyin, Jiékè pīnyīn; EN: Czech transcription of Chinese language)  

Standardní česká transkripce je český přepis čínštiny, který zachycuje hlásky čínštiny ve shodě s našimi ortografickými zvyklostmi. Umožňuje také čínská slova skloňovat.

Před vytvořením celistvého systému pro přepis čínských slov do češtiny se čínské názvy přebíraly v podobě, v jaké se používaly v jiných jazycích, popřípadě se slova upravila a počeštila (například Peking – Beijing, Šanghaj – hanghai, Čankajšek – Jiang Jieshi). Přejímání slov z jiných transkripcí však bylo nesystematické a pro češtinu nepříliš vhodné, proto bylo třeba vypracovat domácí českou transkripci. Ve 30. letech 20. století vytvořil první ucelený systém přepisu sinolog Jaroslav Průšek, a to počeštěním Wade-Gilesovy traskripce. Dnes používanou tzv. standardní českou transkripci vytvořil v roce 1951 sinolog Oldřich Švarný. V současné době se v češtině objevují dva způsoby přepisu - pinyin a standardní česká transkripce.

Tyto dvě transkripce se od sebe viditelně liší.

  1. Oddělení slabik
    Ve standardní české transkripci se víceslabičná slova oddělují pomlčkou (např. pinyin  pchin-jin). V pinyinu se víceslabičná slova dělí pouze v nejasných případech, a to pomocí apostrofu (např. dvouslabičné slovo Xi'an by bylo zaměnitelné s jednoslabičným slovem xian).
  2. Iniciály
    V transkripci pinyin se na rozdíl od standardní české transkripce používají iniciály b-, d-, g-, z-, h-, r-, q-, x-, y-, sh- a zh-.
    a) Neaspirované iniciály v pinyinu zapsané symboly b-, d-, g-, z- se v standardní české transkripci píší neznělými souhláskami p-, t-, k-, c-.
    b) K aspirovaným iniciálám v pinyinu zapsaným pomocí grafémů p-, t-, k-, c- se pro vyjádření aspirace v českém přepisu přidává -ch: pch-, tch-, kch-, cch-.
    c) Retroflexivy se v pinyinu označují většinou grafémy sh-, zh-, ch-, v standardní české transkripci diakritickými znaménky š-, čch-, č-.
    d) Vibranta r- se přepisuje do standardní české transkripce jako ž, souhláska j- se převádí jako ť- a souhláska h- jako ch-.
    e) Nulová iniciála v pinyinu zapisovaná pomocí y- se v české transkripci objevuje jako j-.
    f) Iniciály ch- a q- se obě převádí jako čch-. Podobně se souhlásky s- a x- obě převádí jako s-. g) Shodně se zapisují hlásky zapsané grafémy f-, l-, m-, n-, s-, w-.


Tabulka iniciál pinyin (PY) a Standardní česká transkripce (SČT):

 Pinyin 
 Česká transkripce 
 b
 p
 p
 pch
 m
 m
 f
 f
 d
 t
 t
 tch
 n
 n
 l
 l
 g
 k
 k
 kch
 h
 ch
 j
 ť
 q
 čch
 x
 s
 zh
 č
 ch
 čch
 sh
 š
 r
 ž
 z
 c
 c
 cch
 s
 s

 

  1. Finály
    Finály v pinyinu zaznamenané -ai, -ei, -iu, -ui a -ong se v standardní české transkripci nepoužívají, místo nich se používají grafémy -aj, -ej, -iou, -uej a -ung. Shodně se zapisují a vyslovují finály -a, -e, -o.


Tabulka finál – pinyin a standardní česká transkripce: 

 pinyin
 standardní česká trankripce 
 -a (a)
 -a (a)
 -o (o)
 -o (o)
 -e (e)
 -e (e)
 -e (po i, ü)
 -e
 -i (yi)
 -i (i)
 -i (po zh)
 -‘
 -i (po z)
 -‘
 -u (wu)
 -u (wu)
 -ü (yu)
 -ü (jü)
 -ai (ai)
 -aj (aj)
 -ei (ei)
 -ej (ej)
 -ao (ao)
 -ao (ao)
 -ou (ou)
 -ou (ou)
 -an (an)
 -an (an)
 -en (en)
 -en (en)
 -ang (ang)
 -ang (ang)
 -eng (eng)
 -eng (eng)
 -ong (weng)
 -ung (weng)
 -r (er)
 -r (er)
 -ia (ya)
 -ia (ja)
 -iao (yao)
 -iao (jao)
 -ie (ye)
 -ie (jie)
 -iu (you)
 -iou (jou)
 -ian (yan)
 -ien (jen)
 -in (yin)
 -in (jin)
 -iang (yang)
 -iang (jang)
 -ing (ying)
 -ing (jing)
 -iong (yong)
 -iung (jung)
 -ua (wa)
 -ua (wa)
 -uo (wo)
 -uo (wo)
 -uai (wai)
 -uaj (waj)
 -ui (wei)
 -uej (wej)
 -uan (wan)
 -uan (wan)
 -un (wen)
 -un (wen)
 -uang (wang)
 -uang (wang)
 -üe (yue)
 -üe (jüe)
 -üan (yuan)
 -üan (jüan)
 -ün (yun)
 -ün (jün)


  1. Tóny
    Ve standardní české transkripci se tóny nezaznamenávají. Je-li třeba je označit, používají se exponentové číslice 1 2 3 4 za slabikou. Například bá - pa2 , pà - pcha4 , mā - ma1.


Protože každá národní transkripce čínštiny vznikla tak, aby co nejlépe vyhovovala danému jazyku a způsobu, jak se hlásky vyslovují v daném prostředí, může být pro širokou veřejnost používání pinyinu matoucí. Hlavní výhodou standardní české transkripce je, že vystihuje čínskou výslovnost na základě českých pravopisných zvyklostí. Další výhodou je, že standardní česká transkripce nepůsobí v českém textu cizorodě. Svá omezení má však používání české transkripce v globálním užití, například v internetových vyhledávačích pod českým přepisem nalezneme jen zlomek informací.


Externí zdroje

Jak přepisovat a číst čínská slova. Transkripce. In: cinskyjazyk.cz [online]. [cit. 5.6.2012]. Dostupné z: http://www.cinskyjazyk.cz/clanky2.html

 

Citační zdroje

Osobní nástroje