Čtyři knihy

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Čtyři knihy (JT: 四书; FT: 四書; PY: Si shu, Sì shū; CST: S’ šu)

Termín Čtyři knihy odkazuje ke čtyřem význammným dílům starověkého konfucianismu: Konfuciovy Hovory, Mencius, Vyšší učení a Neměnný střed. První dvě díla patří do souboru starověkých filozofických textů (諸子, zhū zǐ), druhá dvě jsou původně součástí Zápisů o obřadech (禮記, Lǐjì) patřících do souboru Pěti kanonických knih.

Uceleným souborem tuto čtveřici učinil nejvýznamnější songský neokonfucián Zhu Xi (1130–1200), podle něhož je tento soubor textů základem celého konfuciánského projektu a zahajuje se jím konfuciánské studium (xue ). Kanonické knihy, tradiční základ konfuciánského kurikula, měly být studovány až poté. Soubor Čtyř knih odráží základní změnu, kterou v dějinách konfucianismu reprezentuje neokonfucianismus – jádrem konfucianismu se stávají texty, které zdůrazňují roli sebekultivace jednotlivce a jeho praktické působení ve světě (lidské společnosti). V důsledku toho, že Zhu Xiho podoba neokonfucianismu se později stala státní ortodoxií, stal se ortodoxním i jím stanovený význam souboru Čtyř knih coby jádra konfuciánské vzdělanosti.

Osobní nástroje