Jaderné elektrárny

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Jaderné elektrárny (JT: 核电站; FT: 核電站; PY: hedianzhan, hédiànzhàn; CST: che-tien-čan)

Jaderná energie (tj. energie, která se uvolňuje při řízené štěpné reakci v jaderném reaktoru) je co do vlivu na životní prostředí většinou považována za „čistý“ zdroj energie.1 Problém tohoto tvrzení spočívá v možných bezpečnostních rizicích provozu (o nichž se zmíníme dále) a také v nesnadném hledání úložiště použitého jaderného paliva.

Situace v Číně

Pro Čínu, jejíž spotřeba energie rok od roku roste a která se zároveň potýká se znečištěním životního prostředí (především kvůli tomu, že okolo 80 % elektrické energie je v Číně dodnes produkováno v tepelných elektrárnách)2,3, představuje rozvoj jaderné energetiky zajímavou možnost, jak postupně snižovat svoji závislost na uhlí. Problémem uhlí je také to, že jeho zdroje se často nacházejí mimo oblasti nejhustšího osídlení (uhlí se těží především v Shanxi, Shaanxi a Vnitřním Mongolsku). Jaderné elektrárny byly na počátku oproti tomu stavěny většinou v pobřežních provinciích, kde žije většina obyvatel Číny.4 Stavba jaderných elektráren je spojována také s rozvojem infrastruktury a vytvářením nových pracovních míst, a proto se těší značnému zájmu ze strany místních vlád.3

Rozvoj jaderné energetiky v ČLR

Výstavba prvních dvou jaderných elektráren v ČLR začala v polovině 80. let 20. století. Konkrétně se jednalo o elektrárny Dayawan (v provincii Guangdong poblíž Hongkongu) a Qinshan (v provincii Zhejiang). V případě těchto prvotních projektů byla Čína téměř stoprocentně odkázána na spolupráci se zahraničím (od technologie pro stavbu reaktoru až po samotné stavební práce), dnes už většinu práce na stavbě nových jaderných elektráren vykonávají čínské firmy.4 V rámci mezinárodní spolupráce Čína navázala obchodní kontakty s firmami, jako jsou Framatome (později Areva), Westinghouse, Electricité de France (EDF) či Siemens, a byla navázána spolupráce s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii (IAEA).3

Ke konci roku 2010 bylo v Číně v provozu 13 reaktorů o celkovém instalovaném výkonu asi 10 GW. Ve výstavbě bylo tou dobou dalších 32 reaktorů o celkovém instalovaném výkonu asi 30 GW. Dalších 100 reaktorů bylo předběžně v plánu či už čekalo na své schválení.2 V jiných zdrojích se uvádí, že na přelomu let 2012/13 je v Číně ve výstavbě 26 reaktorů, což představuje 40 % všech v současné době budovaných jaderných reaktorů na světě.3

Národní strategie pro jadernou energii byla původně charakterizována jako „mírný rozvoj“. V roce 2004 došlo se vláda začala více přiklánět k jaderné energii a začal být prosazován spíše „pozitivní rozvoj“, který byl následně po havárii ve Fukušimě v roce 2011 přehodnocen na „bezpečný rozvoj“.2,4

Plánovaný budoucí rozvoj

Ještě před rokem 2011 bylo v plánu navýšit výkon čínských jaderných elektráren až na 70-80 GW do roku 2020 (dokonce bylo navrhováno tento plán navýšit až na 100-120 GW)5, 200 GW do roku 2030 a 400-500 GW do roku 2050.4 Po havárii byly plány na výkon v roce 2020 sníženy na 58 GW4 a mnoho nových projektů bylo dočasně pozastaveno (především pak projekty ve vnitrozemí, u kterých mají být nejprve do roku 2015 znovu vyhodnocena možná rizika seismické aktivity apod.).2,4

Bezpečnost a použité technologie

Čína se aktivně snaží dodržovat mezinárodní bezpečnostní standardy a často zve do svých jaderných elektráren kontrolní komise z IAEA.4 Po havárii ve Fukušimě se také začalo pracovat na novém bezpečnostním plánu a byl zpřísněn schvalovací proces pro nové projekty.2

Zároveň jsou však v rozhodování o dalším rozvoji jaderné energie v Číně patrné politické tlaky na to, jestli mají být nově stavěny reaktory třetí generace (konkrétně reaktory typu AP1000, které se v současné době staví v elektrárnách Sanmen a Haiyang) koupené ze zahraničí nebo mají být upřednostněny technologie domácí výroby (reaktor typu CPR-1000, poprvé použitý v druhé fázi výstavby elektrárny Ling Ao), které však spadají zatím pouze do druhé generace reaktorů a je možné, že v následujících desetiletích již nebudou odpovídat bezpečnostním standardům.4,5 Problém představuje také nedostatek kvalifikovaných pracovníků pro obsluhu reaktorů.2,3,4

Zdroje

1. Výroba jaderné energie (česky)

2. Power: Post-Fukushima Nuclear Power Development in China (anglicky)

3. Global Asia: Nuclear Power in China: How It Really Works (anglicky)

4. World Nuclear Association: Nuclear Power in China (anglicky)

5. World Nuclear News: Maintain nuclear perspective, China told (anglicky)

Další zdroje

The Economist: Back on the Front Burner (anglicky)

The Sydney Morning Herald: China Set for 'revolution' in nuclear power (anglicky)

Osobní nástroje