Král, Oldřich

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Oldřich Král (nar. 13. 9. 1930), český sinolog, literární vědec a překladatel čínské prózy a poezie, převážně z klasické čínštiny.

Život

Oldřich Král se narodil 13. záři 1930 v Praze. Po maturitě na učitelském ústavu v Praze, kde studoval v letech 1944–48, se hlásil na Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy (FF UK) na dvojobor obecná a srovnávací literatura (komparistika) a anglistika (1949). Srovnávací literatura však byla pod vlivem komunistické ideologie zrušena, a proto musel zvolit jinou alternativu. Přes anglistiku se na doporučení Zdeňka Vančury dostal k sinologii, oboru, který v té době otevíral prof. Jaroslav Průšek. Průškovo charisma a zaujetí pro sinologii Krále tak nadchlo, že nakonec po roce zanechal studia anglistiky a věnoval se pouze studiu sinologie a dějin Dálného východu. Studium, ve kterém se soustředil zejména na literaturu, ukončil roku 1953 obhajobou práce pojednávající o moderním prozaikovi Ba Jinovi. (Brdečková)[1] (Demelová)[2] (Iljašenko)[3]

Ještě za svého studia působil jako asistent na oboru sinologie a vedl kurzy dějin čínské literatury a interpretace čínského literárního textu. V letech 1954–57 absolvoval vědeckou aspiranturu u prof. Průška v Orientálním ústavu ČSAV. Během vědecké aspirantury pokračoval v přednášení dějin čínské literatury. Vědecká aspirantura i studijní stáž na Pekingské univerzitě u prof. Wu Zuxianga (ve školním roce 1956–57) byly zaměřeny na studium a překlad klasického čínského románu 儒林外史 Rulin waishi (Literáti a mandaríni). Při studiu tohoto čínského klasického díla aplikoval formálně-strukturální přístup. Své závěry shrnul ve studii Umělecké postupy klasického čínského románu: Žu-lin waj-š'. Po jejím obhájení získal v roce 1960 v Orientálním ústavu vědeckou hodnost CSc. Poté začal pracovat na překladu téhož díla a v češtině poprvé vyšlo v roce 1962 pod názvem Literáti a madaríni. Neoficiální kronika konfuciánů. Roku 1962 se vrátil na FF UK a působil zde jako odborný asistent pro obor čínské literatury. V roce 1965 vydal monografii Umění čínského románu. V šedesátých letech společně s Vlastou Hilskou a Karlem Petráčkem organizovali a vedli nově zřízenou katedru věd o zemích Asie a Afriky. S Miroslavem Novákem v letech 1964–65 vypracoval projekt Common Features in the Development of Modern Asian Literatures. V roce 1967 spolupracoval na přípravě knihy Svět literatury (s prof. Felixem Vodičkou a dalšími). Roku 1968 dokončil habilitační spis Wen sin tiao lung'. Příspěvek k popisu estetického myšlení v Číně a následujícího roku (1969) dokončil překlad díla 文心雕龙 Wenxin diaolong, kterým se práce zabývala. Původním autorem je staročínský literární kritik a estetik Liu Xie 刘勰. V češtině vyšlo pod názvem Duch básnictví řezaný do draků. Z politických důvodů však habilitační spis nebyl přijat a nesměl být vydán. Od té doby mu byla zakázána publikační a pedagogická činnost. V roce 1971 vyšla jeho nadlouho poslední publikované dílo Kniha mlčení – pod cenzurovaným titulem Tao – texty staré Číny. (Demelová)[2] (Kdo byl kdo)[4]

V letech 1972–89 pracoval jako kurátor ve Sbírce orientálního umění v Národní galerii na Zbraslavi. Participoval při organizaci četných výstav čínského umění, zejména malířství a kaligrafie, podílel se na přípravě řady katalogů a uspořádal rozsáhlou antologii čínských teorií poezie, malířství a kaligrafie (např. Š' tchao, Malířské rozpravy Mnicha Okurky). (Kdo byl kdo)[4]

Současně se soustředil na překlad dalšího čínského velkého klasického románu Sen v červeném domě, který překládal po dobu patnácti let. Pod propůjčeným jménem Josefa Fasse vydal výbor tangských novel Starožitné zrcadlo (1977) a samizdatově vydal Platformovou sútru Šestého patriarchy (první výbor z Mistra Čuanga, první verzi Shánění krávy. Deseti obrazů hledajícího ducha). (Kdo byl kdo)[4]

V polovině osmdesátých let dokončil překlad Snu v červeném domě. Poté, co mu byl v roce 1986 zrušen zákaz jeho publikační činnosti, mohl být vydán první svazek. Další dva svazky vyšly v roce 1988. Téhož roku byl za překlad oceněn překladatelskou cenou nakladatelství Odeon za nejlepší předklad roku 1988. Ve stejném roce vyšla tiskem Tribunová sútra Šestého patriarchy. (Kdo byl kdo)[4]

Po převratu byl v obhoveném habilitačním řízení v roce 1990 jmenován docentem čínské a srovnávací literatury a v roce 1993 profesorem sinologie a srovnávací literatury. V letech 1990-98 působil jako vedoucí Ústavu Dálného východu na FF UK. V roce 1993 se zasadil o znovuzaložení oboru komparistiky a zrod Centra komparistiky FF UK v Ústavu české literatury a literární vědy, kde působí i v současné době. Byl prvním ředitelem Chiang Ching-kuo International Sinological Center (CCK-ISC), kterou podporuje taiwanská Ťiang Ťing-kuova (Chiang Ching-kuova) nadace pro mezinárodní akademickou výměnu (CCK-F). Je členem komitétu Evropské asociace čínských studií (EACS) a v roce 1994 zorganizovala její pravidelný kongres. V letech 2000–2001 byl rektorem Literární akademie. Od roku 2006 je předsedou Pražského lingvistického kroužku. Od devadesátých let působil na řadě zahraničních univerzit a účastnil se mezinárodních konferencí. (Kdo byl kdo)[4]

V roce 1989 získal cenu Odeonu za nejlepší překlad roku 1988 a v roce 2003 mezinárodní cenu za překlad románu Sen v červeném domě. V roce 2010 se stal laureátem Státní ceny za celoživotní překladatelské dílo, kterou mu udělelilo Ministerstvo kultury. Téhož roku převzal i cenu Učené společnosti České republiky za rozvoj české sinologie a mnohostranné interkulturní zprostředkování čínské vědy a kultury české veřejnosti odborné i širší, zvláště v oblasti literatury, estetiky a filozofie. (Kdo byl kdo)[4] (Nositelé cen za rok 2010)

 

Přínos

Zabývá se především teorií a dějinami klasické čínské literatury, filozofií, uměním, estetikou a filozofií v kontextu soudobých srovnávacích, kulturních a estetických studií. Díky němu se česká veřejnost může seznámit s význačnými díly čínské literatury. V současné době působí pedagogicky (spolupracuje s FF UK), zabývá se vědeckou a překladatelskou prací. Momentálně pracuje na překladu dalšího rozsáhlého čínského klasického románu Jing Ping Mei aneb Slivoň ve zlaté váze (první svazek vyšel v roce 2012). (Kdo byl kdo)[4]

 

Dílo

Knihy

  • Umění čínského románu (Praha: UK, 1965)
  • Contributions to the Study of the Rise and Development of Modern Literatures in Asia I. (spoluaut. M. Novák, K. Petráček, O. Smékal) (Praha: Academia, 1965)
  • Charles University on Far Eastern Culture (spoluaut. V. Hilská) (Praha: UK, 1968)
  • Úvod do čínské filosofie. Historie a texty I. (Čínská filosofie do příchodu buddhismu) (spoluaut. J. Střeleček) (Praha: UK, 1971)
  • Síň deseti bambusů.Východní grafika malířských alb a manuálů (spoluaut. H. Honcoopová) (Praha: NG, 1978)
  • Znak a výraz. Dálněvýchodní kaligrafie (Brno: Dům umění, 1979)
  • Kulturní tradice Dálného východu (spoluaut.) (Praha: Odeon, 1980)
  • Távol-keleti Féstmenyek és kalligráfiák a Prágai Nemzeti galéria Gyűjteményéböl (Budapest: Iparmüvészeti múzeum, 1987)
  • Znaky. Čínská kaligrafie (Praha: NG, 1992)
  • Mistr Sun o válečném umění. Mistr Sun o básnickém umění (spoluaut. Jiří Kolář; Petr Šrámek) (Praha: Dokořán, 2008)

 

Články a příspěvky

  • Význam srovnávací poetiky. Na kraji obraznosti. In: Mezi okrajem a centrem: studie z komparatistiky (Pardubice: Marie Mlejnková, 1999, s. 9–36)
  • Durch Übersetzen ans sinnliche Ufer übersetzen. In: Hongloumeng (ed. W. Kubin) (Bern: Peter Lang AG, Europäischer Verlav der Wissenschaften, Schweizer Asiatische Studiesn MB 3., 1999, s. 211–223)
  • Dědictví Nové literátské malby. In: Tradice a experiment. Střední řada katalogů asijského umění (spoluaut. Jiří Straka, Shen Shaojun, Lucie Olivová) (Praha: Národní galerie, 2001, s. 11–17, 79–88)
  • Čínská báseň v Čechách - na staré téma aktuálně. In: Český překlad II (1945–2004) (ed. M. Hrala) (Praha: Ústav translatologie FF UK, 2005, s. 26–49)
  • Vědomí básně a vědomí básníka ve staré Číně. In: Původ poezie. Proměny poetické inspirace v evropských a mimoevropských kulturách (Praha: Argo, 2006, s. 15–34)
  • Tušová čára a čínský písemný znak: mytopoetická zápletka (Svět literatury, 2006, roč. XVI, s. 56–69)
  • Na hraně: mezi filosofickým a poetickým rozhovorem. In: Různost rozhovorů: poezie, filosofie, věda (ed. Oldřich Král, Z. Hrbata) (Praha: FF UK Oddělení komparatistiky ÚČLLV, 2006, s. 55–69)
  • Proměny: Předlohy Mathesiových čínských překladů. In: Text mezi literaturami. Sborník přednášek pro doktorandský seminář (ed. I. Krejčová, M. Hrdina, K. Pípová) (České Budějovice: Tomáš Halama, 2007, s. 9–36)
  • K českému vydání Guilléna. In: Mezi jednotou a růzností. Úvod do srovnávací literární vědy (Praha: Triáda, 2008)
  • O problémech překladu čínské prózy (Dialog 1, 1957, roč. 1, s. 70–81)
  • Mao Tunův zápas o vědecký realismus (AUC - Philologica, Praha: UK 1960, s. 95–106)
  • Hodnoty a kritéria překladové literatury (Dialog 2, 1962)
  • K problematice dějin orientálních literatur. In: Sborník orientalistické konference IV (Praha, 1962)
  • Čínska literatúra. In: Dejiny svetovej literatúry I. (Bratislava: Osveta, 1963, s. 115–139)
  • Pa Chin's Novel: The Family. In: Studien zur Modernen Chinesischen Literatur (ed. Jaroslav Průšek) (Berlin: Akademie-Verlag, 1964, s. 97–102)
  • Some Artistic Methods in the Classic Chinese Novel Ju-lin wai-shih (AUC - Philologica 3, Praha: UK, 1964, s. 79-102)
  • Several Artistic Methods in the Classic Chinese Novel Ju-lin wai-shih (Archiv orientální, 1964, roč. 32, s. 16–34)
  • Researches into Mao Tun's Aesthetics (AUC - Philologica 2, s. 75–90)
  • The History of One Hero of Ju-lin wai-shih. In: Transactions of the International Conference of Orientalists in Japan (1965, No. X, s. 61–70)
  • Common Features in the Development of Modern Literatures in Asia (spoluaut. M. Novák) (Praha: Academia, 1965, Vol. 1, s. 6–41)
  • Wu Cu-siang: Léky pro pána (Nový Orient, 1965, roč. 20, č. 3, příloha)
  • Wu Cu-siang: Poustevna Zelených bambusů (Nový Orient, 1966, roč. 21, č. 2, příloha)
  • Metamorfózy hodnot (Nápady k úvaze) (Orientace I,1966, č. 3, s. 17–22)
  • Mandaríni (pseud. Jan Vladyka) (Plamen, 1966, roč. 11, s. 7–16)
  • Čínská kultura v revoluci? (pseud. Miloslav Váňa) (Literární noviny, 1966, roč. 30, č. 1, s. 8–9)
  • Slovník spisovatelů. Asie a Afrika, 2 sv. (ed. Jaroslav Průšek) (Praha: Odeon, 1967, 12 hesel)
  • Básnický překlad, kategorie rozpjatosti a klasická čínská báseň (Orientace III, 1967, č. 3, s. 74–84; č. 4, s. 75–82)
  • Temné světlo nejsvobodnější nejistoty (Orientace III, 1967, č. 6, s. 59–62)
  • Miscellaneous Writings on Chinese Aesthetics. In: Charles University on Far Eastern Culture (Praha: UK, 1968, s. 13–42)
  • Počátky básnické ideje v Číně (Sešity, 1968, č. 20, s. 23–26)
  • Die Übersetzung als Träger der Bedeutung (Der Übersetzer, Stuttgart, Nr. 5, s. 1)
  • Malířský znak a míra světa (Orientace V, 1970, č. 1, s. 36–38)
  • Sono mama (Tvorba, 1988, roč. 21, s. 9–10)
  • Cesta zůstala sjízdná. Příspěvek k dějinám vlivu čínské kultury v Čechách. In: O čem bych psal, kdybych měl kam [samizdatový sborník k 60. narozeninám B. Hrabala] (Praha, 1974, s. 73–79)
  • Zrod a vývoj básnické ideje v Číně. In:Kulturní tradice Dálného východu (Praha: Odeon, 1980, s. 53–66)
  • Kaligrafický princip v písmu a na obraze. In: Kulturní tradice Dálného východu (Praha: Odeon, 1980, s. 223–248)
  • Zpěvy staré Číny. In: Šedý vlk [samizdatový sborník k 100. výročí B. Mathesia] (ed. J. Franěk) (Praha, 1988, s. 50-57)
  • Umělecké kultury Číny a Indie. In: Dějiny umělecké kultury I (ed. M. Jůzl) (Praha: SPN, 1989, s. 86–114)
  • Čínská báseň a její překlad. In: Kruh přátel českého jazyka (Sborník přednášek, Praha: Melantrich, 1990, s. 30–39)
  • Hodnota (čínské) kultury (Literární noviny, 1990, č. 2, s. 12)
  • Orient v Národní galerii (Účast mimoevropského díla v galerii obecných dějin umění) (Ateliér 18, 1990, s. 8)
  • doslov. In: HOLAN, Vladimír. Melancholie (Praha: Odeon, 1990, s. 169–179; 2. opr. vyd., Praha: Mladá fronta, 1998, s. 157–162)
  • Torzo života: Vojtěch Chytil (Nový Orient, 1991, roč. 41, č. 5, s. 141–142, 147)
  • Trojnožka čínského myšlení (Tvar, 1991: Úvod, č. 12, s. 16; Učitel Kchung, č. 13, s. 16; Lao-Čuang, č. 14, s. 16; Velký vůz, č. 15, s. 16; Čínská kosmologie, č. 16, s. 16)
  • Tradition and Change (The Nature of Classicism in Wen Hsin Tiao Lung) (Archiv Orientální, 1991, roč. 59, s. 181–189)
  • Vojtěch Chytil - A Czech Painter in Beijing (Orientations, Hong Kong, 1991, roč. 22, č. 8, s. 26–32)
  • Twenty Years with (a Czech) Dream of a Red Chamber, An Interview with the Sinologist... (Sinorama, Taipei, April 1991, s. 133–138)
  • Samotář pod borovicí (Nový Orient, 1991, roč. 46, č. 7, s. 211–212)
  • Sinologie - taoismus, konfucianismus, buddhismus. Pokus o vymezení pojmů a určení systému (Vhled 4, 1991, s. 73–76)
  • Překládání čínského románu a jeho hlubší smysl (Kritický sborník, 1991, č. 3, s. 23–25)
  • Symbol a symbolizace v klasickém čínském myšlení. In: Symbol v lidském vnímání, myšlení a vyjadřování (Praha: Filosofický ústav ČSAV, 1992, s. 102–108)
  • Paraboly Mistra Čuanga I-II (Nový Orient, 1992, roč. 47, č. 4, s. 93–94; č. 5, s. 111–114)
  • Brána bez dveří, Deset čínských koanů. In: Světová literatura, 1992, roč. 37, č. 3, s. 49–55
  • Básnictví-Malířství-Kaligrafie, 3 x 24 starých čínských básní o umění (spoluaut. K. Šiktanc). In: Světová literatura (1992, roč. 37, č. 374–376)
  • Durch Übersetzen ans sinnliche Ufer übersetzen (Litteraria Pragensia, 1992, roč. 3, s. 21–29)
  • Rozumět jiné (čínské) filosofii (Literární noviny, 1992)
  • Stav literární vědy na FF UK a potřeba komparatistiky (Svět literatury, 1992, roč. 3, s. 60–63)
  • Člověk v Pekingu (Literární noviny, 1992, roč. 51–52, s. 24)
  • Sinologie na filosofické fakultě. In: Problémy a perspektivy naší sinologie (Praha: Česko-čínská společnost, 1992)
  • Current Oxymoron of Chinese Literature in Bohemia and Moravia. In: Chinese Literature and European Context (Smolenice-Bratislava, 1993–1994, s. 36–42)
  • Trojí paradigma symbolu a symbolizace v čínském estetickém myšlení. In: Estetika (1993, roč. XXX , č. 1, s. 23–37)
  • Time and Temporality in Chinese Perspective. In: Time and Space [sborník sympozia] (Praha: UK, 1994, s. 34–39)
  • Komparatistika na Karlově universitě a Václav Černý. In: Václav Černý, sborník z konference na Dobříši 4. 11. 1993 (Praha: Obec spisovatelů, 1994, s. 67–72)
  • Oxymóron mlčení aneb čínská báseň v Čechách. In: O čínské filosofii, literatuře a umění (Praha 1995, s. 89–96)
  • Wu Zuxiang de fengke yu jiegou. In: Zhongguo xiandai wenxue, Guoji yantaohui lunwen ji (Taipei: Academia Sinica, 1995: 229–238)
  • Co je komparatistika, co není a k čemu je na světě. In: Václav Černý, život a dílo. Materiály z mezioborové konference Náchod 23.-25. března 1995 (Praha: ÚČL, 1995, s. 197–207)
  • Milan Kundera, Octavio Paz a čínský román. In: Hranice - Kontakt - Překlad. Studie z komparatistiky (Praha: Centrum komparatistiky UK, 1997, s. 37–50)
  • Yi Jing. In: Encyclopedia of Semiotics (ed. Paul Bouissac) (Oxford-London: Oxford University Press, 1998, s. 647–650)
  • Jak se řekne, jak se myslí čínsky vzduch. In: Vzduch jako jeden z živlů (Praha: Agentura Koniklec, 1998, s. 23–27)
  • Třetí břeh. Pár poznámek k expozici asijského umění na Zbraslavi (Lidové noviny, 28. 1. 1999, s. 17)
  • Význam srovnávací poetiky. In: Mezi okrajem a centrem. Studie z komparatistiky II (Praha: Centrum komparatistiky UK, 1999)

 

Překlady

  • MAO Tun. Obchod rodiny Lin (林家铺子, Lín jiā pùzi) (Praha: Čs. spisovatel, 1961)
  • WU, Ťing-c'. Literáti a mandaríni. Neoficiální kronika konfuciánů (儒林外史, Rúlín wàishǐ) (Praha: SNKLHU, 1962)
  • Tao - texty staré Číny (sebrané texty) (Praha: Klub přátel poezie, 1971)
  • CAO, Süe-čchin. Sen v červeném domě (红楼梦, Hónglóu Mèng) (3 sv., Praha: Odeon, 1986-1988)
  • CHUEJ-NENG. Tribunová sútra Šestého patriarchy (六祖壇經, Liùzǔ tán jīng) (Praha: Odeon, 1988)
  • Mistr Čuang. Vnitřní kapitoly ( 庄子集释, Zhuāngzi jí shì) (Praha: Odeon, 1992)
  • Kniha mlčení. Texty staré Číny (Praha: Mladá fronta, 1994)
  • I-ťing. Kniha proměn (易经, Yìjīng) (Praha: Maxima, 1995; 2. oprav. vyd., 1996, 3. vyd. 1998)
  • Mistr Sun. O válečném umění (孙子兵法, Sūnzǐ Bīngfǎ) (Olomouc: Votobia, 1995)
  • Malířské rozpravy Mnicha Okurky (苦瓜和尚画语录, Kǔguā héshang huà yǔlù) (Olomouc: Votobia, 1996)
  • Shánění krávy (Deset obrazů hledajícího ducha) (十牛图, Shí niú tú) (Praha: Brody, 1999)
  • LIU, Xie. Duch básnictví řezaný do draků (Teoretická báseň v próze) (文心雕龙, Wénxīn diāolóng) (Praha: Brody, 1999)
  • I-t´ing. Kniha proměn (易经, Yìjīng) (2. vyd. Praha: Maxima, 2000)
  • Slivoně ve zlaté váze (金瓶梅, Jīn Píng Méi) In: Klenoty čínské literatury (ed. Lucie Olivová) (Praha: Portál, 2006, s. 218-227)
  • Mistr Zhuang. Sebrané spisy (Lásenice: Maxima: 2006)
  • Brána bez dveří (无门关, Wú mén guān) (Lásenice: Maxima, 2007)
  • SHITAO. Malířské rozpravy Mnicha Okurky (苦瓜和尚画语录, Kǔguā héshang huà yǔlù) (2. vyd. Praha: Agite/Fra, 2007)
  • Velké učení - Doktrína středu (大学, Dàxué) (Lásenice: Maxima, 2008)
  • LI, Yu. Modlitební rohož (肉蒲团, Ròu pútuán) (PLAV, 2008, roč. IV, č. 4, s. 9-14)
  • Vsuvka do Putování na západ: román na přidanou (Praha: Maxima, 2009)
  • LI, Yu. ROUPUTUAN - Meditační rohožky z masa (肉蒲团, Ròu pútuán) (Praha: Maxima, 2011)

 

Externí zdroje
Oldřich Král. In: Wikipedie [online]. 2013 [cit. 6.8.2013]. Dostupné z: http://cs.wikipedia.org/wiki/Old%C5%99ich_Kr%C3%A1l
Král Oldřich. In: Obec překladatelů [online]. 1996 [cit. 15.8.2013]. Dostupné z: http://www.obecprekladatelu.cz/_ftp/DUP/K/KralOldrich.htm
[5][6][7][8][9][10][11][12]

 

Citační zdroje

Osobní nástroje