Lidská mysl/srdce

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Lidská mysl/srdce (JT: 心; FT: 心; PY: xin, xīn; CST: sin) je jedním z klíčových pojmů čínského myšlení. Xin je centrem volních, kognitivních i emocionálních schopností člověka (myšlení i cítění), překlady proto lavírují mezi „mysl“ a „srdce“, neboť platí obojí zároveň. Pojem „mysli/srdce“ je důležitým konceptem díla Mencius. Klíčovou představou díla Mencius je vrozená dobrota lidské přirozenosti (性, xìng), jež je dána přítomností čtyř zárodků hlavních konfuciánských ctností či hodnot (lidskosti, náležitosti, rituální korektnosti a moudrosti) v lidské mysli (xin). Stačí jen nezanedbat péči o tyto zárodky a lidská osobnost se přirozeně rozvíjí k dobru. Dílo Mencius vykazuje entuziastické přesvědčení, že k dosažení kýžených cílů (dokonalá lidská osobnost, dokonale uspořádaný svět) stačí vlastně málo, neboť lidská přirozenost i lidská společnost jsou disponovány k dobru – toto přesvědčení je založeno na konceptu lidské mysli a jejích vrozených obsazích (vše je v člověku vlastně obsaženo od narození, stačí to rozvinout).

Lidská mysl (xin) se stala rovněž klíčovým konceptem čínského buddhismu. Mysl byla ztotožněna s buddhovstvím, případně buddhovskou přirozeností či zárodkem buddhovství (tathagátagarbha), což znamená, že probuzení (nirvána) je podle některých (Huayan, Chan) čínských buddhistických škol rovněž inherentně přítomno v lidské mysli. Stačí tedy zase relativně málo a člověk může dojít k náhlému osvícení v jediném okamžiku. Důvodem je to, že všechno je vlastně už připraveno v lidské mysli samotné – stačí jen prozřít.

Osobní nástroje