Lin Biao

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Lin Biao (JT: 林彪; PY: Lin Biao, Lín Biāo; IPA: [lǐn pjɑ́ʊ]) (5. 12. 1907 – 13. 9. 1971) byl čínský komunistický vůdce a velitel jednotek Lidové osvobozenecké armády. V období bojů mezi KS Číny a KMT velel armádě, které se podařilo osvobodit velkou část Mandžuska ovládanou KMT (1947). Byl jedním z největších přívrženců Mao Cetunga a jeho oficiálně zvoleným nástupcem (1969). V poslední fázi Kulturní revoluce se kvůli ohrožení své vůdčí pozice pokusil spáchat na Mao Cetunga atentát. Zemřel během letecké havárie během útěku do SSSR.


Před založením ČLR

Lin Biao se narodil v provincii Hubei a již v 18 letech vstoupil do Komunistické strany Číny. Během svého studia na vojenské akademii Whampoa se seznámil s Zhou Enlaiem, který zde vyučoval a který měl v počátcích Kulturní revoluce velký podíl na Linově vzestupu a později i pádu. Pod velením Mao Cetunga se Lin zúčastnil Dlouhého pochodu (1934–1935), respektive jeho větve směřující do Shaanxi. V období 2. čínsko-japonské války (1937–1945) a Občanské války (1946–1949) velel jednotkám protijaponské armády, jedné z divizí 8. pochodové armády, a stal se také velícím důstojníkem Nové 4. armády. Taktéž se podílel na osvobození velké části Mandžuska z područí KMT (1947). Po rozdělení Číny na pět strategických oblastí spravoval nejdříve středočínské, později jižní oblasti země. Během protijaponské války byl těžce zraněn a podstoupil léčení v Sovětském svazu. Od 50. let se kvůli tomuto zranění více než na vojenských taženích aktivně podílel na politickém dění ČLR. V roce 1955 byl na pátém zasedání VII. sjezdu KS Číny zvolen členem politbyra.


Politický vzestup a pád

Po Lushanském plénu (1959), kdy se Peng Dehuai pokusil v osobním dopise Mao Cetungovi upozornit na nedostatky první fáze Velkého skoku, byl Peng nejen zbaven funkce ministra národní obrany, ale také možnosti zasahovat do dalšího vývoje ČLR (Bakešová: 69)[1]. Ve funkci ministra obrany jej nahradil Lin Biao, který tak zahájil svůj vzestup do vrcholné politiky. Bezmeznou podporou, kterou v této době projevoval Mao Cetungovi, si získal post druhého nejsilnějšího vůdce strany a stal se také nejbližším Maovým pobočníkem. V období počátků revoluce Mao Cetung často vyjadřoval své myšlenky pouze v krátkých promluvách, zatímco Lin Biao tyto projevy, často obohacené o mnohomluvné komentáře, interpretoval, a v podstatě tak vytvořil hlavní zdroj ideových základů KS Číny. (Barnouin: 241)[2] V oficiálních projevech lze nalézt mnohá z hesel, kterými Lin započal a posléze živil kult osobnosti Mao Cetunga („Nejlepším způsobem ke studiu marxismu-leninismu je učit se od našeho předsedy Maa.“, „Musíme svou mysl vyzbrojit myšlenkami Mao Cetunga.“, „Vítězství čínské lidové revoluce je velkým vítězstvím Mao Cetungových myšlenek!“ atd.). Lin Biao je považován za zakladatele kultu osobnosti Mao Cetunga a byl to on, kdo jako první vydal soupis Maových úvah, tzv. Rudou knížku. Byl také propagátorem myšlenky „Učme se od vojína Lei Fenga“ (向雷锋同志学习, Xiàng Léi Fēng tóngzhì xuéxí). Mnohokrát byl oceněn za svůj přínos ideologii KS Číny a velkého uznání se dostalo jeho návrhu programu „čtyř priorit“. Sám Mao Cetung Lina nazýval svým „mužem ve zbrani“, jmenoval jej prvním poručíkem a mluvčím při zahájení Velké proletářské kulturní revoluce (1966–1976). Jako zástupce předsedy KS Číny vydal v srpnu 1966 jménem Ústředního výboru rozkaz k uzavření všech škol, aby se mládež, hnací síla Kulturní revoluce, mohla rychleji zapojit do jejího průběhu. Z Lin Biaova podnětu byl zahájen i program s názvem „Čtyři přežitky“ (viz „Vymýtit všechny ďábly“)(Bakešová: 87)[1], na němž měl velkou zásluhu také Chen Boda, hlavní ideolog prominentní politické skupiny kolem Jiang Qing, manželky Mao Cetunga. I přesto, že byl Lin velkým zastáncem Kulturní revoluce, začal po roce 1966 pracovat na zmírnění jejího radikálního průběhu. V roce 1969 podpořil Zhou Enlai Mao Cetungův návrh ustanovit Lin Biaa svým oficiálním nástupcem, čímž si strategicky zajistil své postavení ve vládě.

V letech 1969–1970 Lin Biao vystoupil proti Zhou Enlaiově myšlence normalizovat mezinárodní styky ČLR a USA. Se změnou zahraničně-politického kurzu by podle jeho názoru byla ohrožena nejen jeho vlastní pozice v čele státu, ale také Čína samotná. Jediné východisko viděl v zavraždění Mao Cetunga a chopení se moci jako jeho právoplatný nástupce.


„Plán 571“

V roce 1971 se Lin Biao pokusil o atentát na Mao Cetunga. Spiknutí, do kterého byl zasvěcen Chen Boda a několik dalších armádních velitelů neslo název „Plán 571“. Plán ale vyzradila jeho vlastní dcera a Lin musel uprchnout. Jeho letadlo se však nedlouho po startu zřítilo. Podle jedné z verzí k havárii došlo z technických příčin. Skutečnost, že se havárie odehrála nad územím severního Mongolska, naznačuje, že se pokoušel zachránit útěkem do SSSR.

V posledních letech života (1970–1971) vystupoval Lin Biao na veřejnosti čím dál méně a kvůli špatnému psychickému stavu se politických jednání účastnil jen velmi zřídka. Období doznívající Kulturní revoluce mezi lety 1971 a Maovou smrtí v roce 1976 bylo vyplněno několika ideologickými kampaněmi, z nichž jedna se týkala také kritiky Lin Biaa a Konfucia. (Bakešová: 99-103)[1] I přes své mocenské zájmy a pokus o zavraždění Mao Cetunga je dodnes Lin Biao považován za jednoho z nejlepších vojenských stratégů ČLR.


Externí odkazy
Lin Biao. In: Chineseposters.net [online]. [cit. 10.7.2012]. Dostupné z: http://chineseposters.net/themes/linbiao.php

Citační zdroje

Osobní nástroje