Otázka Taiwanu v OSN

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Od vzniku OSN až do 25. října 1971, kdy byla přijata rezoluce OSN č. 2758, reprezentovala celou Čínu a měla zástupce v OSN a jejích sub-organizacích a agenturách Čínská republika na Taiwanu. Okamžikem, kdy Čínská republika ztratila ve prospěch ČLR své členství v OSN, ztratila tím de facto mezinárodní uznání suverenity. V roce 1978 navíc podepisují USA s ČLR Společné komuniké o navázání diplomatických styků, kterým byly oficiálně normalizovány vztahy mezi oběma zeměmi a Čínské republice se začíná na mezinárodní úrovni hovořit jako o Taiwanském lidu.

Navázání diplomatických vztahů jednotlivých zemí s ČLR znamená pro tyto země akceptovat politiku jedné Číny – tedy že Taiwan patří k ČLR. Ve svém důsledku to znamená, že žádná země nemůže mít zároveň plnohodnotné diplomatické vztahy jak s ČLR, tak s Taiwanem. Zatímco ještě v devadesátých letech byla tato otázka klíčová při čínském rozhodování o využití práva veta v Radě bezpečnosti OSN (Guatemala 1997, Makedonie 1999), začala být ČLR ruku v ruce s vlastním rostoucím politickým a ekonomickým vlivem benevolentnější k této otázce a již nikdy nezablokovala poskytnutí pomoci či vyslání mírové mise na základě politické orientace zahraničních vztahů dané země vůči Číně. Až do roku 2003 sice ČLR vyvíjela nátlak na Libérii, aby přehodnotila zahraniční vztahy vůči Taiwanu a ČLR a hrozila zablokováním rozpočtu pro mírovou operaci v zemi, ale nakonec k tomu nedošlo. Libérie v roce 2003 navázala s ČLR diplomatické vztahy a ČLR vyslala na mírovou misi UNMIL do Libérie 500 členů podpůrného personálu a balík štědré pomoci. Již o rok později hlasovala ČLR o rezoluci Valného shromáždění č. 1542, kterou byla založena mise MINUSTAH na Haiti. Přestože udržovalo Haiti diplomatické vztahy s Taiwanem, ČLR vyslala do akce jednotku 125 policistů. Haiti i nadále zůstalo spojencem Taiwanu a v červnu 2005 usilovalo o členství Taiwanu v OSN. Čína přesto dále pokračovala v podpoře mírové mise a jejím prodloužení. (China´s Growing Role...: 17-18)[1]

Představitelé Taiwanu však svůj boj o mezinárodní uznání nevzdali. V roce 1993, po více než třiceti letech od ztráty členství v OSN, začali znovu aktivně usilovat o znovupřijetí do řad Organizace. V letech 1993–1995 se snahy Taiwanu zaměřily na „projednání výjimečné situace Čínské republiky na Taiwanu v mezinárodním kontextu, na základě principu univerzality a v souladu se zavedeným modelem paralelního zastoupení rozdělených zemí v OSN“. Tato strategie se zaměřovala na založení Taiwanu jako suverénního státu bok po boku s ČLR, alespoň do té doby, než by mohlo být nalezeno řešení mezi oběma zeměmi. Tento přístup hledal analogii v mezinárodně uznaných rozdělených státech – pro příklad Německa. Nicméně odpor ČLR k této otázce a politika jedné Číny, kterou akceptovala většina členských států OSN, zamezily už samotnému zařazení žádosti k jednání Valného shromáždění. Změnu k lepšímu nepřinesla ani opakovaná snaha Taiwanu o toto uznání. (Winkler)[2] 

V roce 1996 se Taiwan pokusil opět neúspěšně prorazit s novým, obecnějším přístupem, který neznamenal nutně požadavek na plné členství, ale v obecné rovině i právo na jakoukoliv formu zastoupení či participace v činnostech OSN. Taiwan požádal o „projednání výjimečné situace, která v důsledku rezoluce Valného shromáždění 2758 (XXVI) znemožňuje 21,3 milionů Taiwanců z Čínské republiky podílet se na činnosti OSN“ na základě toho, že ČLR neměla fakticky žádný vliv na utváření politiky na Taiwanu. Stejným přístupem, který by akceptoval i status nečlenského státu, se pokoušel Taiwan prosadit až do poloviny dalšího desetiletí. (Winkler)[2]  

Radikálně se změnil přístup Taiwanu v roce 2007, kdy prostřednictvím státu Nauru požádal OSN o projednání žádosti o plné členství Taiwanu v OSN, nikoliv už Čínské republiky. Zatímco dosud byla oficiální vyjádření OSN ke statusu Taiwanu opatrná a záměrně vágní, při odmítnutí žádosti v roce 2007 se generální tajemník OSN Pan Ki-mun odvolal na rezoluci 2758, která „pro všechny účely považuje Taiwan za nedělitelnou součást ČLR“. Tento výrok způsobil pozdvižení mezi některými spojenci Taiwanu, i na Taiwanu samotném. Z podstaty tohoto výroku by zřejmě mohla ČLR žádat např. mezinárodní organizace a speciální organizace OSN o vymáhání vlastních restriktivních opatření dovozu i na území Taiwanu. (Tkacik)[3]

Poté, co kuomintangský kandidát Ma Ying-jeou vyhrál v roce 2008 prezidentské volby na Taiwanu, začal Taiwan znovu usilovat alespoň o dílčí úspěchy ve specializovaných organizacích OSN. Do jisté míry slibnou podporu vyjádřil po obnovení vzájemných jednání na adresu taiwanského angažmá ve Světové zdravotnické organizaci (WHO) a dalších mezinárodních aktivitách i Hu Jintao. (Hu says opportunity...)[4] Právě o členství ve WHO usiloval Taiwan aktivně (a paralelně s členstvím v OSN) již od roku 1997 avšak až po pozitivní změně ve vzájemných vztazích učinil první reálný pokrok, když získal pozorovatelský status v Světovém zdravotnickém shromáždění (WHA) – každoročním setkání WHO. Od roku 2009 tak Taiwan přesunul střed svého zájmu na další specializované agentury OSN – Mezinárodní organizaci civilního letectví (ICAO), Mezinárodní námořní organizaci (IMO) a k Rámcové úmluvě OSN o změně klimatu. (Winkler)[2]

Ze 193 členských zemí OSN má Taiwan návázané diplomatické vztahy se 22 z nich: (viz Diplomatic Allies)

  • V Africe: Burkina Faso, Gambie, Svatý Tomáš a Princův ostrov, Svazijsko
  • Ve východní Asii a Pacifiku: Kiribati, Marshallovy ostrovy, Nauru, Palau, Šalamounovy ostrovy, Tuvalu
  • V Latinské Americe a Karibiku: Belize, Dominikánská republika, Guatemala, Haiti, Honduras, Nicaragua, Panama, Paraguay, Salvador, Svatá Lucie, Svatý Kryštof a Nevis, Svatý Vincenc a Grenadiny


Externí zdroje

Diplomatic Allies. In: Ministry of Foreign Affairs, Republic of China (TAIWAN) [online]. [cit. 26.8.20136]. Dostupné z: http://www.mofa.gov.tw/EnOfficial/Regions/AlliesIndex 

 

Citační zdroje

Osobní nástroje