Přirozenost

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Přirozenost (JT: 性; FT: 性; PY: xing, xìng; CST: sing; lidská přirozenost; buddhovská přirozenost; tathgátagarbha; JT: 佛性; FT: 佛性; PY: foxing, fóxìng; CST: fo-sing)

Důležitý pojem čínského myšlení, který označuje základní (vrozené) ustrojení (lidské) bytosti (zpravidla člověka jako druhu). Spor o povahu vrozené lidské přirozenosti je důležitým aspektem starověkého konfucianismu, neboť v názoru na lidskou přirozenost se diametrálně liší dva základní spisy starověkého konfucianismu. Podle díla Mencius je lidská přirozenost dobrá, neboť člověk od narození obsahuje zárodky základních konfuciánských ctností (lidskosti, náležitosti, rituální korektnosti a moudrosti). Podle díla Xunzi je naopak lidská přirozenost špatná, člověk je sobecký a myslí jen na svůj prospěch. Podle díla Xunzi je tudíž třeba lidskou přirozenost změnit, přetvořit člověka v morální a kulturní bytost studiem (xue 學) a výchovou (教, jiào).

Buddhovská přirozenost (佛性, fóxìng) se stala důležitým konceptem v čínském buddhismu. Podle názoru převládajícího ve vrcholných čínských buddhistických školách (Tiantai, Huayan, Chan) je buddhovská přirozenost přítomná v každé lidské bytosti. Stačí tedy zase relativně málo a člověk může dojít k náhlému osvícení v jediném okamžiku. Důvodem je to, že probuzení (nirvána) je vlastně už připravena v lidské mysli, jde jen o to, svou buddhovskou přirozenost si uvědomit a dát jí volný průchod.

Osobní nástroje