Regionalizace ČLR

Regionalizace je rozčlenění nějakého většího území na dnešní jednotky. K tomu můžeme přistoupit na základě různých kritérií.

Následují příklady regionalizace ČLR:

Hledisko fyzicko-geografické (typy reliéfu)

1. Tři výškové stupně

První výškový stupeň: nížiny, pahorkatiny (většinou do 500 m n. m.): na východ od Velkého Chinganu, pohoří Taihang, Yunnansko-guizhouské plošiny

Druhý výškový stupeň: plošiny, pánve, hornatiny (1 000 až 2 000 m n. m.): na východ od pohoří Helan, západního okraje Sichuanské pánve, západní Yunnan

Třetí výškový stupeň: velehory, náhorní plošiny (od 2 000 m n. m. nahoru)

2. Tři velké celky (podle povrchu)

Východní oblast (vodní eroze): nížiny, pahorkatiny hornatiny. Dále se dělí na severovýchodní podoblast (historická oblast Mandžuska), severní podoblast (jádro čínské kultury), střední podoblast (údolí středního a dolního toku Dlouhé řeky) a jižní podoblast (Yunnansko-guizhouská plošina, pahorkatiny jižní Číny).

Mongolsko-xinjiangská oblast (větrná eroze). Ta se dále dělí na mongolskou podoblast (Mongolská plošina, plošina Ordos) a xinjiangskou podoblast (Džungarská a Tarimská pánev, Altaj, Tianshan Shanmai).

Qinghaisko-tibetská oblast (geologické procesy - vrásnění). Dělí se na severotibetskou podoblast (Kunlun Shanmai, Severotibetská náhorní plošina, Cchajdamská pánev) a jihotibetskou podoblast (patří k třetihorní himálajské vrásné soustavě).

Zemědělství

Zemědělská hranice kopíruje hranici monzunovou (kam zasahuje letní monzun). Můžeme tak území Číny rozčlenit na oblast intenzivního zemědělství (na východ od Velkého Chinganu, sprašové plošiny a západního okraje Sichuanské pánve; zahrnuje Yunnan), extenzivního zemědělství (stepi, vysokohorské stepi - Tibet) a intenzivního zemědělství v oázách (Tarimská a Džungarská pánev, Turfanská proláklina).

Podnebí

Můžeme rozlišit dva pohledy na rozdělení podle podnebí.

Podle toho prvního rozlišujeme podnebí kontinentální (Mongolsko-xinjiangská oblast), monzunové (východní Čína), litorální (kolem pobřeží) a mořské (ostrovy v subtropickém a tropickém pásmu).

Podle druhého rozlišujeme podnebné pásy: tropy (Hainan, jižní část Yunnanu, Guangxi a Guangdongu, Fujian, Taiwan), subtropy (centrální Čína až po hranici Qinling Shanmai-Huai He), teplý mírný pás (Gansu, Shaanxi, Shanxi, Hebei, Shandong, Henan, Tarimská pánev), mírný pás (Vnitřní Mongolsko, Liaoning, Jilin, Heilongjiang), studený mírný pás (nejsevernější výběžky: Heilongjiang, Vnitřní Mongolsko). Specifickou oblasti je Tibetská náhorní plošina (qingaisko-tibetské studené horské pásmo).

Ekonomika

Ekonomický rozvoj je markantnější v pobřežních provinciích. Tři nejbohatší čínské regiony jsou oblast ústí Perlové řeky (města Guangzhou, Hongkong, Macao, Shenzhen a Zhuhai), oblast okolo ústí Dlouhé řeky (východní pobřeží - Šanghaj) a oblast okolo Bo Hai (Peking, Tianjin, Liaoning).

Rozdíly v ekonomickém rozvoji jsou důsledkem rozdílu v dostupnosti přírodních a lidských zdrojů a také infrastruktury.

Nejbohatšími čínskými provinciemi jsou Guangdong, Zhejiang, Jiangsu a Shandong, naopak nejchudšími regiony jsou Tibet, Qinghai a Ningxia (ale také Xinjiang, Gansu, Guizhou či Hainan).

Správní regiony

• Severozápadní Čína (Xibei 西北): Xinjiang, Qinghai, Gansu, Ningxia, Shaanxi
• Jihozápadní Čína (Xinan 西南): Tibet, Sichuan, Yunnan, Guizhou, Chongqing
• Severní Čína (Huabei 华北): Vnitřní Mongolsko, Shanxi, Hebei, Peking, Tianjin
• Severovýchodní Čína (Dongbei 东北): Heilongjiang, Jilin, Liaoning
• Středojižní Čína (Zhongnan 中南): Henan, Hubei, Hunan, Guangxi, Guangdong, Hainan
• Východní Čína (Huadong 华东): Shandong, Anhui, Jiangsu, Šanghaj, Jiangxi, Zhejiang, Fujian