Sebekultivace

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Sebekultivace (JT: 修身; FT: 修身; PY: xiu shen, xiū shēn; CST: siou šen).

Sebekultivace je klíčový pojem čínského tradičního chápání lidské osobnosti a jejího vztahu ke světu. Zejména konfucianismus a taoismus vycházejí ze základní představy, že příslušným způsobem kultivovaná (trénovaná, vychovaná, vzdělaná, proměněná) osobnost je jediným zdrojem řádu ve společnosti. Sebekultivace je cestou k přeměně vlastní osobnosti, jejímž důsledkem je různě chápaná moc nad vnějším světem, umožňující působit na svět a přeměnit jej. Moc nad světem může mít politický rozměr a směřovat k nápravě společnosti (dokonalá osobnost jako ideální vládce, typicky v konfucianismu nebo v díle Laozi), nebo může být akcentován nadlidský rozměr kultivované lidské osobnosti a moc nad světem ve smyslu moci nad základními fyzikálními parametry skutečnosti (nadlidské/božské vědění, neomezenost limity prostoru a času) – typicky v díle Zhuangzi a v různých podobách taoistických kultů. Obojí se ale nevylučuje, naopak se často doplňuje, a to v textech taoistického i konfuciánského ražení (viz shen 神).
V konfucianismu je základní metodou sebekultivace studium (xue 學) a dokonalá osobnost se označuje jako „ušlechtilý muž“ (junzi 君子) nebo „svrchovaně moudrý muž“ (shengren 聖人) (zejména shengren je v konfucianismu nositelem zmíněných nadlidských kvalit). Cíl sebekultivace je v konfucianismu jednoznačně společensko-politický a mravní – nabytí kompetence k formativnímu působení na společenskou realitu, nejzazším cílem je radikální náprava světa (nastolení dokonalého politického řádu).
V taoistických textech jsou metodou sebekultivace meditační a další praktiky zpravidla využívající práci s životní energií (qi 氣) a operující s koncepty jako je vyprázdnění mysli, zbavení se vlivu vnějších podnětů apod. Kultivace qi a spolehnutí se na její sílu je celkově výrazným prvkem spojujícím různé podoby taistické sebekultivace (vyloučen nebo umenšen je v taoistické sebekultivaci význam kulturních dovedností spojených s konfuciánským studiem, zejména obřadnost – li 禮). Cíle sebekultivace s v různých taoistických textech liší, mohou být politické (dílo Laozi) i zaměřené výhradně na jednotlivce (dílo Zhuangzi, nabytí nadlidských schopností pro ně samé). V mnoha případech je individuální i politický rozměr přítomen zároveň (některé části díla Zhuangzi, dílo Laozi, „taoistické“ kapitoly z díla Guanzi).

Osobní nástroje