Taoismus

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Taoismus (JT: 道家; FT: 道家; PY: daojia, dàojiā; CST: tao-ťia; alt. JT: 道教; FT: 道教; PY: daojiao, dàojiào; CST: tao-ťiao), taoistické kulty; filozofický taoismus; náboženský taoismus.

Západní výraz „taoismus“ označuje dvě věci v čínštině rozlišované terminologicky:

1) daojia 道家: Taoismus ve smyslu daojia odkazuje k jedné ze „šesti filozofických škol“ čínského starověku i k pozdějšímu rozvíjení příslušné tradice. Na Západě se někdy užívá označení „filozofický taoismus“. Základními texty filozofické taoistické tradice jsou díla Laozi a Zhuangzi. Tradiční bibliografie sem dále řadí některé další starověké texty žánru „filozofického pojednání“ či „mistrů“ (子, zi): Huainanzi, Heguanzi 鶡冠子, Wenzi 文子, Liezi 列子, někdy i dílo Guanzi. Dnes k „filozofickému taoismu“ zpravidla přičítáme Wang Biho a Guo Xiangovy komentáře k základním taoistickým dílům, které představují základní texty „učení o temném“ 3.–4. stol. n. l. (xuanxue 玄學), a dále „taoistické“ kapitoly z díla Guanzi.
Nauka jednotlivých taoistických textů je značně různorodá. Převládajícím rysem je sebekultivace založená na práci s životní energií (qi 氣), přičemž do popředí vystupuje důvěra v moc intuitivních, spontánních a přírodní procesů (qi 氣, dao 道), a nedůvěra v „umělé“ statky a instituce lidské civilizace a kulturní tradice. Cílem sebekultivace v taoismu je vždy moc nad vnějším světem, která je pochopena jako hluboké poznání a využití přírodních procesů, takže moc, kterou člověk získává, se jeví jako spontánní a nenásilná. Na politické rovině je zdůrazňován koncept „nezasahování“ (wuwei), který rovněž vyjadřuje cestu k dosažení vlastních cílů s minimem násilného vměšování do přirozeně probíhajících procesů.

Tradičně je taoismus chápán jako protipól konfucianismu, kdy taoismus představuje orientaci na jednotlivce, přírodu, apolitičnost, estetický vztah ke světu a společenskou neangažovanost, zatímco konfucianismus reprezentuje pól politického zájmu a společenské angažovanosti, snahu měnit svět k lepšímu. Toto pojetí taoismu a konfucianismu coby komplementárních protikladů však vzniklo až specifickou interpretací starověkých taoistických textů v rámci tzv. „učení o temném“ (xuanxue) ve 3.–4. stol. n. l., kdy byl konfucianismus již v zásadě státní doktrínou a nepřipouštěl vedle sebe alternativní politické projekty. S výjimkou částí díla Zhuangzi (které právě bylo modelem společensky neangažované reinterpretace taoismu) však starověké taoistické texty obsahují vlastní politické projekty a zmíněná dichotomie společenská angažovanost – neangažovanost pro ně neplatí.

Osobní nástroje