Xunzi

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Xunzi (JT: 荀子; FT: 荀子; PY: Xunzi, Xúnzĭ; CST: Sün-c’)


1) osoba

Xunzi (asi 312–230 př. n. l.)[1], vlastním jménem Xun Kuang 荀況, zdvořilostním jménem Qing 卿, je po Konfuciovi a Menciovi třetím z trojice nejvýznamnějších starověkých konfuciánů.  Pocházel ze státu Zhao a během svého života působil ve státní správě ve státech Qi a Chu. Mezi jeho žáky patřili Han Feizi, přední osobnost legismu, a Li Si 李斯 (asi 280–208 př. n. l.), první ministr státu Qin a hlavní architekt sjednocení Číny v roce 221 př. n. l.

 

2) dílo

Dílo Xunzi tvoří celkem 32 kapitol (pian), jejichž obsahem jsou pojednání na různá témata, která nesou zřetelné znaky původního písemného projevu – nejsou to zápisy rozhovorů a mistrových slov, jako je tomu v případě Konfuciových Hovorů nebo díla Mencius. Otázka autorství je těžko řešitelná, obecně se předpokládá Xunziovo autorství aspoň některých částí textu.[2]

 

Dílo Xunzi je nejobsáhlejší ze starověkých konfuciánských „filozofických děl“ (zi). Obsahuje rozvinutý a částečně synkretický konfucianismus pozdního období Válčících států, který přejímá z dobových diskuzí řadu autoritářských a pragmatických rysů. Tradičně je vnímáno jako protiklad díla Mencius s jeho důvěrou ve vrozenou dobrotu lidské přirozenosti a politickým idealismem. Dílo Xunzi vychází z představy o vrozené špatnosti (egoismu) lidské přirozenosti, která musí být radikálně přetvořena působením výchovy (studia). Mravní pokrok je výsledkem dlouhodobého úsilí o sebekultivaci.

  

České překlady

VÁVRA, Dušan, překl. „Xunzi 荀子“. In: Portál čínských studií, Antologie textů k čínskému myšlení. [překlad jedné kapitoly z díla Xunzi '– „Xing e“ '性惡', „Lidská přirozenost je špatná“]

 


[1] Data Xunzova života jsou nejistá; zevrubný výklad o autorovi i díle života viz Knoblock, John, Xunzi. A Translation and Study of the Complete Work, vol. I., Stanford: Stanford UP, 1988.

[2] Podrobný výklad o autenticitě díla Xunzi viz Loewe, Michael (ed.). Early Chinese Texts: A Bibliographical Guide. Berkeley: The Society for the Study of Early China and the Institute of East Asian Studies, University of California, 1993, 179–180.

  

Citační zdroje

Osobní nástroje