Zjednodušené znaky

Z Wiki UPOL
Přejít na: navigace, hledání
Vyhledávání v infoboxech

Zjednodušené znaky (JT: 简体字; FT: 簡體字; PY: jiantizi, jiǎntǐzì; EN: simplified Chinese characters)

Zjdenodušené znaky jsou čínské znaky, které se začaly používat po reformách čínského písma v 50. letech 20. století. Vznikly zjednodušením nezjednodušených/ tradičních znaků (繁体字 fántǐzì).

Ke snahám o zjednodušení znaků docházelo po celou dobu existence znakového písma. I přes snahu vládnoucích dynastií a existenci ortografických pravidel (ortografie – je systém pravidel pro jednotný způsob prezentace psaných projevů) nebylo nikdy dosaženo plné unifikace znaků a v neoficiálních textech se často užívaly znaky různě zjednodušené.

Po založení Čínské lidové republiky se přikládal reformě písma velký význam.V roce 1949 byla pod vedením Ministerstva školství založená Čínská společnost pro reformu písma (中国文字改革协会 Zhōngguó wénzì gǎigé xiéhuì The Chinese Script Reform Association) v roce 1954 vznikl Čínský výbor pro reformu písma (中国文字改革委员会 Zhōngguó Wénzì gǎigé wěiyuánhuì Committee for the Reform of the Chinese Written Language).

Tento orgán měl tři hlavní úkoly: zjednodušit znakové písmo, šířit národní jazyk putonghua a vypracovat fonetickou transkripci pinyin. Zjednodušením znaků došlo ke snížení počtu tahů ve znacích i celkového počtu znaků.

V roce 1955 uspořádalo v Pekingu Ministerstvo školství a Čínský výbor pro reformu písma dvě důležité konference: Národní konferenci o reformě písma (全国文字改革会议 Quánguó wénzì gǎigé huìyì, National Conference on Script Reform) a Konferenci o standardizaci moderní čínštiny (现代汉语规范化学术会议 Xiàndài Hànyǔ guīfànhuà xuéshù huìyì, Symposium of the Standardization of Modern Chinese). První se zaměřovala na zjednodušení čínských znaků a druhá na definování národního jazyka putonghua.


Reformy probíhaly v několika fázích:

  1. 28. ledna 1956 byl vydán první soubor zjednodušených znaků (汉字简化放案 Hànzì jiǎnhuà fāng'àn). Bylo zjednodušeno 515 znaků a grafických složek. 1055 variantních forem znaků bylo z používání odstraněno. Tato reforma byla ve společnosti dobře přijata, protože mnoho zjednodušených znaků bylo již neoficiálně ve společnosti používáno. Ty, které nebyly veřejnosti známé, byly dobře analyzovány a vybrány. Vláda se zasazovala rovněž o to, aby se změnil směr psaní čínských znaků na evropský model - horizontálně zleva doprava.
  2. V roce 1964 byl zveřejněn Celkový seznam zjednodušených znaků (简化字总表 Jiǎnhuàzì zǒngbiǎo), který obsahuje celkem 2 238 zjednodušených znaků, a celkem 2 264 složitých znaků bylo zrušeno.
  3. V roce 1977 byl potom vydán tzv. Druhý zjednodušovací akt (第二次汉字简化方案 Dì’ èr cì Hànzì jiǎnhuà fāng'àn, tzv. 二简 Èr jiǎn). Tento seznam byl rozdělen na dvě tabulky, z nichž první tabulka měla sloužit k okamžitému použití a obsahovala více než 850 znaků, druhá tabulka měla být zavedena v budoucnosti a obsahovala mnohem větší počet zjednodušených znaků.
    První tabulka byla přidána jako příloha k novému vydání Celkového seznamu zjednodušených znaků (简化字总表Jiǎnhuàzì Zǒngbiǎo). Tyto nově zjednodušené znaky se používaly až do července 1978. Tento návrh se totiž setkal velkou kritikou ze strany veřejnosti, a tak se po necelém roce přestaly tyto znaky používat. V té době už byly široce používány v novinách, knihách a jiných publikacích. I přes to, že v oficiálních publikacích nebyly tyto znaky od roku 1978 používány, oficiálně byly staženy až v červnu 1986.
    S některými zjednodušenými znaky z roku 1977 se setkáváme v neformálních stycích dodnes, například v osobní korespondenci. Některé z těchto zjednodušených znaků se však ujaly a v Pekingu je například často k vidění znak 亍 místo 街 jiē „ulice“, znak 仃 místo 停 tíng „zastavit“, 氿 místo znaku 酒 jiǔ „alkohol“. Existuje také spousta znaků, jejíž zjednodušení se používá místo oficiální verze. Jedná se například o název přímořského letoviska 北戴河Běidàihé, kde je místo oficiálního názvu na cedulích často napsána místní varianta 北代河. (Kane)[1]
    Protože se situace s používáním nezjednodušených a zjednodušených znaků komplikovala, byla v 80. letech byla vyhlášena „Kampaň za psaní standardních znaků“.
  4. V roce 1986 byl vydán upravený seznam zjednodušených znaků o 2 235 znacích, který snížil průměrný počet tahů z 16,1 (v nezjednodušených znacích) na 10,3. (Shao: 98)[2]


Znaky byly zjednodušovány několika principy:

  1. zjednodušením fonetik – například 笔 [筆] bǐ „štětec“, 边 [邊] biān „strana“, 国 [國] guó „stát, země“, 铁 [鐵] tiě „železo“, 价 [價] jià „cena“.
  2. vynecháním části původního znaku – např. 电 [電] diàn „elektřina“, 飞 [飛] fēi „létat“, 亲 [親] qīn „příbuzný“, 号 [號] hào „číslo“.
  3. zjednodušením části znaku - např. 伞 [傘] sǎn „deštník“, 汉 [漢] hàn „čínský”, 县 [縣] xiàn „okres”
  4. zjednodušením podle jiných kaligrafických stylů – tento způsob zjednodušení znaků je založen na formách znaků z kurzivního čí trávového písma, např. 马 [馬] mǎ „kůň“, 农 [農] nóng „rolník“, 书 [書] shū „kniha“, 门 [門] mén „vrata“.
  5. vytvořením nové formy na základě historických pravidel pro tvorbu znaků - například 惊[驚] jīng „leknout se” vznikl kombinací fonetika 京 jīng a radikálu srdce 忄.
  6. nahrazením znaku jiným znakem na základě fonetické podobnosti, např.面 miàn „tvář, obličej“ [pův. 面 miàn „tvář, obličej“, 麵 miàn „pšeničná mouka“], 干 gān „(být) suchý“ [pův. 干 gān „(být) suchý“, 幹 gàn „dělat“, 乾 gān „(být) suchý“] či použitím shodného zjednodušeného znaku pro více než jeden nezjednodušený znak, např. 复 fù {opakovat se, vracet se zpět, obnovovat se} [復 fù „opět“, 複 fù „duklikát“], 获 huò „získat, dosáhnout“ [穫 huò „sklízet“, 獲 huò „získat“], 尽 jìn „vyčerpat“[盡 jìn „vyčerpat“, 儘 jǐn „maximálně“]. Důsledkem toho z celkem 2235 zjednodušených znaků cca 100 znaků odpovídá dvěma či třem nezjednodušeným znakům. Tyto znaky mohou působit problémy při automatickém převodu textu ze zjednodušené formy do nezjednodušené.


Dalším příkladem nesystematičnosti ve zjednodušování znaků je smíšení různých spolu nesouvisejících radikálů pod nový zjednodušený prvek, např. 邓[鄧] Dèng příjmení, 对[對] duì „ano, správně“, 难[難] nán „(být) obtížný“, 欢[歡] huān vesele, 戏[戲] xì „(divadelní) hra“, nebo naopak zjednodušení jednoho prvku různými způsoby, např. 卢[盧] Lú příjmení, 泸(瀘) lú {starý název pro řeku}, 颅[顱] lú „lebka“, 鲈(鱸) lú „okoun“.

 

Citační zdroje

Osobní nástroje